Jaká hnojiva jsou potřebná pro jetel?

Na kyselých půdách rostliny špatně rostou a při přezimování řídnou. Kyselá reakce prostředí má navíc negativní vliv na rozvoj nodulových bakterií.

Potřeba dusíkatých hnojiv je slabě vyjádřena, protože jetel je dobrým fixátorem dusíku a absorbuje 2/3 potřebného dusíku ze vzduchu. Jetel se na jednom poli pěstuje 2 – 3 roky, proto musí být dobře zásoben fosforem, draslíkem, vápníkem, hořčíkem, molybdenem. Současně nejintenzivněji dochází k fixaci atmosférického dusíku a tvoří se vysoké výnosy. Jetel má schopnost částečně absorbovat těžko rozpustné fosfáty z půdy.

Jetel se vysévá pod kryt jarních zrn nebo jednoletých trav, protože v prvním roce svého života tvoří pouze růžici listů. V prvním roce života spotřebovává jetel malé množství živin, ve druhém nastávají tři období maximální spotřeby: 1) od okamžiku tvorby stonků do začátku tvorby hlávek, 2) od začátku r. pučení do začátku kvetení, 3) od okamžiku plného kvetení do dozrání semen.

Na kyselých půdách musí být vápnění provedeno pod krycí plodinou nebo předchozí krycí plodinou podle předem vypočítaných norem vápna pro celkovou hydrolytickou kyselost. Zejména na lehkých půdách se doporučuje používat vápenná hnojiva na jetel s obsahem hořčíku.

Při pěstování se všechna hnojiva pro jetel aplikují pod krycí plodinu. Kromě fosforo-draselných hnojiv, která se aplikují ke krmení krycí plodiny a nejlépe na podzim na podzimní orbu. Aplikační dávka je průměrně 90 – 120 kg/ha fosforu a draslíku (jejich dávky se mění v závislosti na aktuálním obsahu těchto prvků v půdě). Při výsevu se fosfor přidává v množství 15 – 20 kg am./ha.

Rostlina dobře reaguje na aplikaci organických složek, které se aplikují i pod krycí plodinu (u jednoletých trav) nebo předplodinu v dávkách 30 – 40 t/ha.

Dusíkatá hnojiva se neaplikují přímo na jetel. Průměrné dávky dusíku pro krycí plodinu jsou 45 – 60 kg/ha. Aplikace vyšších dávek není povolena, protože se zvýšeným rozvojem krycí plodiny dochází k inhibici vytrvalých luskovin. Kromě toho je potlačován proces fixace dusíku, protože nodulové bakterie přecházejí na výživu minerálními formami dusíku.

Pro zlepšení dusíkaté výživy vytrvalých luskovin je vhodné provést očkování (nitragin, rhizotorfin aj.).

Hnojení jetele dusíkatými hnojivy se plánuje pouze při pěstování na semena, protože tvorba semen vyžaduje značné množství dusíku. Hnojení se provádí před rašením, dávka dusíku je 20 – 30 kg/ha.

Při pěstování jetelovin ve směsi s víceletými obilnými trávami pro 3. – 4. rok lze naplánovat předjarní hnojení dusíkem v dávce 30 – 60 kg n.m./ha, neboť podíl luskovinové složky v travním porostu tímto čas se začíná zkracovat.

Hnojení fosforo-draselnými hnojivy v dávce 30 – 40 kg/ha se provádí pouze na půdách lehkého granulometrického složení nebo při neprovedení hlavní aplikace. V ostatních případech je hnojení neúčinné. Obecně je účinnost fosforo-draselného hnojení 2x menší než účinnost hlavní aplikace. Pokud přeci jen vyvstane potřeba hnojit těmito prvky, pak je nejlepší to udělat ihned po sklizni krycí plodiny. V tomto případě hnojení fosforem a draslíkem zlepšuje vývoj kořenového systému a podporuje lepší přezimování.

Při pěstování jetele mohou hořčíková hnojiva příznivě ovlivnit jeho výnos. Nejvyšší účinnost hořčíku je pozorována na lehkých půdách ochuzených o mobilní formy tohoto prvku, průměrné dávky 30 – 60 kg/ha MgO.

Na vytrvalé nahosemenné trávy by se měla v prvé řadě používat molybdenová a bórová výživa. Molybdenové agrochemikálie se používají pro hlavní aplikaci v dávkách 0,3 – 0,5 kg/ha Mo, pro ošetření semen jetele – 0,5 – 1,0 kg Mo na tunu semen (možné současně s očkováním), pro listovou výživu – 150 g / ha Mo. Dávky bórových hnojiv pro hlavní aplikaci jsou 0,3 – 0,5 kg/ha B, pro předseťové ošetření osiva – 20 – 40 g B na tunu semene, pro listovou výživu – 25 – 50 g/ha B. Na rašelinových půdách to je nutné aplikovat měděná hnojiva: pro hlavní aplikaci – 3 kg/ha Cu, pro předseťové ošetření osiva – 150 – 160 g Cu na tunu semen, pro listovou výživu – 20 – 35 g/ha Cu.

Nedoporučuje se používat dusičnanovou formu dusíkatých hnojiv. Na jetel lze k základní aplikaci použít při setí všechny formy fosforu, ve vodě rozpustné. Je nežádoucí používat potaš obsahující chlor, je výhodné používat síranové formy – síran draselný, hořčík draselný atd. Při použití druhů obsahujících chlór je nejvhodnější doba pro aplikaci podzim.

Mudrykh N.M., kandidát zemědělských věd, Federální státní vzdělávací instituce vyššího odborného vzdělávání „Perm State Agricultural Academy“

Seznam použité literatury

1. Agrochemie a hnojivový systém. M.P. Petukhov, E.A. Panova, N.Kh. Dudina. — 2. vyd., revid. a doplňkové – M.: Agropromizdat, 1985.
2. Agrochemie. V.G. Minejev. — 2. vyd., revid. a doplňkové – M.: Nakladatelství Moskevské státní univerzity, Nakladatelství KolosS, 2004.
3. Systém hnojiv. V.N. Efimov, I.N. Donskikh, V.P. Carenko. – M.: KolosS, 2002.

U jetele lučního se půda vápní na pH solného extraktu 5,5 a nižší na základě plné nebo poloviční normy hydrolytické kyselosti. Pokud je to možné, vápnění se provádí jeden až dva roky před vypěstováním jetele.

Četnost vápnění je dána mírou použití fyziologicky kyselých minerálních hnojiv. Opakované vápnění na hlinitopísčitých půdách se provádí, když pH klesne pod 5,0, na lehkých a středně hlinitých půdách – do 5,5, na těžkých hlinitých a jílovitých půdách – do 5,8. Při plné normě vápna je nutné opětovné vápnění po 7-10 letech, s nízkými hladinami (0,5 normy pro hydrolytickou kyselost a méně) – po 3-5 letech. S hojným a systematickým používáním rašelinových kompostů v osevním postupu se snižuje nebo eliminuje potřeba opětovného vápnění.

Jetel červený pozitivně reaguje na použití organických hnojiv pro předplodiny, která alkalizují půdu a dodávají rostlinám všechny potřebné makro- a mikroprvky. Aplikace hnoje vytváří příznivé prostředí pro rozvoj nodulových bakterií a symbiotickou fixaci dusíku, což nejen zvyšuje produktivitu, ale také zvyšuje obsah bílkovin v zelené hmotě.

Dusíkatá hnojiva by měla být aplikována pouze k produkci programovatelných výnosů jetelových pokryvných plodin a jetelovinných směsí.

Při výpočtu dávek dusíkatého hnojiva je nutné vzít v úvahu úrodnost půdy, hladinu organických a minerálních hnojiv aplikovaných na předchozí plodiny, odolnost krycích plodin proti poléhání a řadu dalších podmínek. Za optimální dávku dusíkatých hnojiv pro obilné krycí plodiny se považuje 60-90 kg/ha a.i. Při vysokých dávkách dusíku se velmi zvyšuje potlačení jetelovin krycími plodinami na zrno, což negativně ovlivňuje bezpečnost sazenic a následnou produktivitu travního porostu.

Při dosevu jetele lučního pod jednoleté trávy je potřeba použití dusíkatých hnojiv závislá na jejich druhovém složení. U krycích dvou nebo třísložkových směsí, včetně jednoho nebo dvou druhů luštěnin, není nutné používat dusíkatá hnojiva, nebo se na lehkých půdách omezit na malou dávku dusíku – ne více než 30 kg/ha a.i., protože sběr sušiny krycí plodiny je významný se nezvyšuje.

U jednodruhových bylin jetele červeného se dusíkaté hnojení nepoužívá. Na porostech jetelovinných trav je jejich účinnost závislá na podílu luskovinové složky ve směsi. Pokud podíl jetele na celkové hmotě krmiva přesáhne 30 %, je dusíkaté hnojení bez účinku.

Jetel červený pozitivně reaguje na fosforečná a draselná hnojiva, pokud je v půdě méně než 85 mg/kg dostupného fosforu a 80-100 mg/kg nebo méně dostupného draslíku v půdě.

Při pěstování na sodno-podzolových půdách v roce primárního použití s výnosem 500-600 c/ha zelené hmoty se z půdy odstraní 60-70 kg/ha P₂O₅ a 160-215 kg/ha K₂O.

Hlavním kritériem pro stanovení dávek fosforečných a draselných hnojiv pro jednodruhové a smíšené porosty jetele lučního jsou kartogramové údaje o obsahu mobilních forem fosforu a draslíku v půdě s přihlédnutím k plánovanému výnosu. Při nízké zásobě půdy mobilními formami fosforu a dostupným draslíkem jsou dávky P vysoce spláceny výnosem krmné hmoty jetele.₂O₅ od 40 do 80 a K₂O od 60 do 120 kg/ha. Obilné složky ve smíšených travních porostech jsou ve vztahu k draslíku konkurenty jetele, což vyžaduje úpravu indikovaných dávek směrem k horní hranici. S přihlédnutím k pěstování jetele lučního a směsí za účasti na drnovo-podzolových půdách je vhodné jarní hnojení s rozložením zvýšených dávek draselného hnojiva ve dvou dávkách – 2/3 v období jarního odrůstání a 1/3 po první sečení.

Vezmeme-li v úvahu vysoké procento vápencových půd v Běloruské republice, jetel potřebuje bórové hnojivo. Předseťová úprava osiva na 100 kg vyžaduje s ohledem na úsporu energie přednostně 100-200 g kyseliny borité nebo 200-300 g boraxu. Pro listovou výživu stačí dávka bóru 200 g/ha. Na kyselých půdách se projeví zejména nedostatek molybdenu, který lze snadno odstranit vápněním. V tomto případě je lepší použít molybden ošetřením semen před setím v množství 100 g kyseliny molybdenové amonné rozpuštěné ve 200-2 litrech vody na 3 kg; pro listovou výživu 100-150 g a.i. na 1 ha, rozpustí se ve 300-350 litrech vody.